Buďme jako děti

Slunce zapadá,

zasvítí měsíc,

pochmurná nálada,

dar řeči na nic.

Nikoho nezajímá,

co druhé trápí,

slova vyřčená

ticho lapí.

Nikdo vědět nechce,

co druhé zajímá,

proplouváme životem lehce

se zavřenýma očima.

Zaniklo zcela již,

přátelské objetí,

když přibíjí Tě na kříž,

netečou slzy dojetí.

Lidi si nevšímaj,

druhých kolem sebe,

počítač mnozí maj

za svoje nebe.

A přece v té tmě

v tom hrobovém tichu,

prosvítá naděje

dětského smíchu.

Dětská nevinnost,

upřímnost, láska,

neskonalá radost

ať i z našich srdcí tryská.