Trnava - Santo Subito

Tak a je to tady. Konečně jsem se dočkala a jedu na vysněný koncert Piotra Rubika. Sice sama, ale co už. Cesta začal pohodlně ECéčkem a pak osobákem, i když ty jejich osobáky jsou mnohem pohodlnější jak ty naše.

Po dvou hodinách cesty jsem dorazila do Trnavy a podle paměti, jak to bylo na mapě jsem se vydala na místo, abych zkusila prodat ten jeden lístek... no tipovala jsem to tak na deset minut cesty od nádru, takže když už jsem hodinu šla a pořád nenacházela ten amfiteatr, tak už mi to bylo trochu divný. Tak jsem se obrátila a šla nazpět k nádru, že se vydám na druhou stranu. Asi po další půlhodině bloudění jsem konečně dorazila na místo, kde už stála skupinka posluchačů. Vzhledem k tomu, že jsem do Trnavy dojela před pátou, tak jsem díky svému bloudění dorazila na místo až kolem půl sedmý, takže lístek jsem už neprodala.

Vešla jsem teda dovnitř a vystála si skoro půlhodinovou frontu, abych si mohla koupit tričko a přeložený texty, pak jsem se s chutí vydala na místo do své krásné třetí řady a pochvalovala si, jak blízko sedím, že aspoň hezky uvidím :) Když jsem ovšem dosedla na žlutou umělohmotnou sedačku s nízkým opěrátkem, tak jsem začala pochybovat jestli tam celou dobu vydržím. Dala jsem se do řeči s místními domorodci a čekala na začátek koncertu. Po bujarém potlesku, kdy na jeviště nastoupil celý orchestr, sbor, sólisti a nakonec i sám skladatel a dirigent v jednom zazněla první skladba, na čež jsem zjistila, že můj vedle sedící slovenský bratr má zlozvyk vše komentovat, takže jsem během koncertu slyšela hlášky jako: "To bude zas po koncertě zlomených srdcí" a "Ten se chová jak puberťák" nebo "Co je to zas za taneček"... říkala jsem si, co už, aspoň, že uvidím dobře na překlad, ne že by polština byla nesrozumitelná, ale přece jen v ní rozdíly jsou, no ovšem ouha - při prvním nástupu chlapů sólistů jsem zjistila, že mi naprosto cloní ve výhledu a že si tedy překlad budu muset přečíst z brožurky, kterou jsem si zakoupila a tak jsem se rozhodla užít si koncert alespoň tak.

I když jsem ze začátku měla smíšené pocity, nechala jsem se po chvíli hudbou naprosto unést a tleskala jak divá, prostě hudba byla úžasná a slova koneckonců jakbysmet, takový život Jana Pavla II v kostce. Vtipně podané s úžasnou hudbou. Nejprve jsem čekala, že si koncertu moc neužiji, protože jsem všeho všudy znala jen jednu píseň, ale zjistila jsem, že opak je pravdou, protože ty písně byli opravdu úchvatné. A pak byl najednou konec a nastalo první vstávání za sedačky a protáhnutí si tak polámaných zad. A Piotr Rubik poprvé promluvil. Řekl jak je ohromně nadšený, že může na Slovensku poprvý mít koncert no prostě to co by řekl asi každý, ale od něj to znělo opravdu upřímně..

A pak dostal kytici a růže dostali i sóloví zpěváci, teda až na Martu, ne že by pro ni neměli jen na ni nějak zapomněli, takže za ní pak rychle s růži utíkali. Piotr dostal ještě tričko se znakem Slovenska a s nápisem Slovensko, a tričko dostala i jeho žena a dcerka. A mohlo se začít s přídavky...

Hned prvním přídavkem nás dostal- jeho slavný Psalm dla ciebie (žalm pro tebe), který napsal pro svou ženu, zazpívali ve slovenštině...
... a potleskem jsme si vybojovali i druhý přídavek...
...Niech mowia ze to nie jest milosc...
Piotr začal dirigovat svojí kyticí, na čež se otočil a v pauze zazpíval: "Děkujeme vám" a kytici hodil do publika. Padla přesně do mé řady, jen o pár míst vedle. A pak nastal další bouřlivý potlesk a Piotr sundává sako a přes košili si navléká tričko co dostal a potlesk se zvětšuje a tak zazní píseň, která již jednou v koncertu zazněla...
...a pak další...
...a ještě jedna...
...to už mají všichni ruce snad opuchlé potleskem a nikdo se již nenamáhá si sedat. Po skončení páté písně jako přídavku najednou orchestr odkládá nástroje a s úklonou odchází, snad proto, že by se jinak z pódia nedostali...

Na pódium přichází komentátorka, která nám oznamuje, že za dvacet minut bude Piotr rozdávat autogramy. Mrknu na mobil a bohužel zjišťuji, že mi za půl hodiny jede vlak a musím se tedy vydat zpět...
...a tak po úžasném zážitku, plná dojmů sedím v českém rozvrzaném a netěsnícím rychlíku směr Bratislava - Brno. Ve 2:40 vysedám z vlaku na Brněnském hlavním nádraží a jdu na rozjezd na s.life. Po východu z prázdné a tiché myšiny mě čeká šok...ožralí brňáci, rozbité popelníky, houkající siréna od policie a hasičů, pořvávající davy...po nebesky úchvatném koncertu Santo subito - vítej zpět na zemi - zase doma. :D